Žádný zlatý věk netrvá věčně. Salman Rushdie píše o bájné říši
Světová literatura má mnoho autorů, kteří dokázali svými díly zachytit nejen krásu a lesk dávných civilizací, ale také jejich nevyhnutelný úpadek. Jedním z těch, kteří se k tématu pomíjivosti „zlatého věku“ opakovaně vracejí, je britsko-indický spisovatel Salman Rushdie. Ve svých knihách často používá motivy mytických říší, fantaskních světů a legend, aby čtenářům ukázal: žádná éra trvalého blahobytu a stability netrvá navěky. Jak Rushdie pracuje s tímto fenoménem? Jaké paralely nabízí jeho tvorba mezi dávnými bájemi a dnešním světem? A proč nás toto téma tolik fascinuje právě v době, kdy se globální jistoty otřásají v základech?
Salman Rushdie a „zlatý věk“: Mezi historií a fikcí
Salman Rushdie, narozený roku 1947 v indickém Bombaji, patří mezi nejvýraznější postavy světové literatury. Jeho knihy bývají označovány za magický realismus – styl, který propojuje skutečnost s prvky mýtu a fantazie. Rushdie často čerpá z historie, náboženských textů i legend, aby mohl vyprávět nejen o minulosti, ale i o současných dilematech.
Jedním z nejnovějších Rushdieho románů, který toto téma rozvíjí, je „Victory City“ (česky „Město vítězství“, vydáno v roce 2023). V této knize autor zpracovává příběh mytické říše Vijayanagara, která ve skutečnosti existovala v jižní Indii mezi 14. a 16. stoletím. Rushdie zde ukazuje, jak se zlatý věk může zrodit z ničeho – a jak je jeho konec často nevyhnutelný. Podobné motivy najdeme i v jeho slavném románu „Děti půlnoci“ (1981), kde sleduje proměny Indie od britské kolonizace po nezávislost.
Hlavní poselství Rushdieho tvorby je jasné: každá civilizace, každá doba má svůj vrchol – ale i svůj stín. Podle údajů UNESCO přežije průměrná velká civilizace přibližně 250 let, než dojde k jejímu úpadku nebo zásadní transformaci. Rushdie tuto myšlenku obohacuje o osobní, často poetický rozměr.
Bájné říše jako zrcadlo skutečných dějin
V literatuře i kultuře se často setkáváme s pojmem „zlatý věk“ – období rozkvětu, prosperity, umělecké i duchovní velikosti. V antickém Řecku byl zlatý věk spojován s vládou Titánů a obdobími bezstarostnosti. Ve skutečných dějinách se často hovoří o zlatém věku Periklova Řecka, Augustova Říma nebo středověkého islámského světa.
Rushdie v „Victory City“ zachycuje vzestup a pád Vijayanagary – skutečné říše, která v 15. století ovládala jižní Indii a byla centrem obchodu, vzdělanosti i umění. V době svého vrcholu měla až půl milionu obyvatel a byla čtvrtým největším městem světa (podle dat UNESCO z roku 1500). Její zánik v roce 1565, kdy byla vypleněna muslimskými sultány, znamenal konec jednoho z posledních hinduistických států Indie.
Proč jsou příběhy o slavných říších a jejich pádu tak aktuální i dnes? Podle průzkumu Pew Research Center z roku 2022 věří více než 60 % lidí v Evropě i Asii, že jejich společnost prochází obdobím „velkých změn“ nebo úpadku. Motiv pomíjivosti, který najdeme u Rushdieho, tedy zasahuje do naší současné zkušenosti.
Jak Rushdie staví bájnou říši: Styl, jazyk a motivy
Rushdieho styl je charakteristický spletitostí jazykových obrazů, prolínáním reálného a fantastického a častým využíváním alegorií. Ve „Victory City“ například nechává hlavní hrdinku Pampa Kampana „vdechnout“ život celé říši – slovy, myšlenkami a poezií.
Podobné motivy najdeme i v jeho starších dílech. V „Dětech půlnoci“ jsou děti narozené v okamžiku indické nezávislosti obdařeny magickými schopnostmi, které symbolizují potenciál i křehkost nového státu. V „Satanských verších“ (1988), která Rushdiemu přinesla světovou proslulost i fatvu od íránského duchovního, se mísí biblické a koránské příběhy s moderními motivy migrace a identity.
Typické prvky Rushdieho „bájných říší“:
- Osudovost a nevyhnutelný zánik (pád Vijayanagary, rozpad rodiny v „Dětech půlnoci“) - Magie slova: slova tvoří a ničí realitu - Silné ženské postavy, které utvářejí nebo zachraňují svět - Paralely mezi minulostí a přítomností (koloniální Indie a současná migrace) - Humor a ironie jako obrana před tragédiíRushdieho jazyk je mnohovrstevnatý: v jedné větě může být odkaz na hinduistickou mytologii, evropskou literaturu i současnou popkulturu. Právě tento styl je důvodem, proč je jeho dílo oceňováno i kritizováno.
Pomíjivost zlatých věků v dějinách i dnes: Paralele a poučení
Rushdieho práce s tématem pomíjivosti není jen literárním cvičením – je také výzvou k zamyšlení nad naší současností. Když popisuje rozpad bájných říší, odkazuje na skutečné cykly dějin. Historici varují, že i největší impéria (Řím, Čína, Osmanská říše) nakonec podlehla vnitřním krizím, invazím nebo technologickým změnám.
Podívejme se na srovnání několika „zlatých věků“ a jejich trvání:
| Říše/zlatý věk | Období | Délka (let) | Příčina zániku |
|---|---|---|---|
| Vijayanagara | 1336–1565 | 229 | Vojenská porážka, vyplenění města |
| Římská říše (Západ) | 27 př.n.l.–476 n.l. | 503 | Vnitřní rozklad, invaze barbarů |
| Islámský zlatý věk | 8.–13. století | cca 500 | Mongolské nájezdy, rozpad chalífátu |
| Evropská renesance | 14.–17. století | cca 300 | Přechod k novověku, války |
Z tabulky vyplývá, že žádný zlatý věk netrval déle než několik staletí. Mnoho historiků dnes upozorňuje, že současný svět čelí podobným výzvám – klimatickým změnám, migraci, technologickým revolucím. Stejně jako v Rushdieho románech, i zde je otázka: Jak zabránit zkáze, nebo ji alespoň pochopit?
Rushdieho poselství pro dnešní dobu
Salman Rushdie si v posledních letech prošel těžkými zkouškami – v roce 2022 přežil útok při veřejném vystoupení v USA, při němž přišel o jedno oko a částečně o pohyblivost ruky. Jeho osobní zkušenost s násilím, pronásledováním a vyhrožováním se promítá i do jeho tvorby: ukazuje, že žádný zlatý věk svobody, tolerance a bezpečí není samozřejmostí.
V rozhovoru pro BBC v roce 2023 Rushdie řekl: „Dějiny jsou plné ztracených měst a vyhaslých civilizací. Ale zůstává naděje, že slova a příběhy mohou přežít i jejich konec.“ Jeho knihy tak nabízejí nejen varování, ale i víru v trvalou hodnotu kultury a lidské tvořivosti.
Překvapivým faktem je, že Rushdieho díla byla přeložena do více než 40 jazyků a prodala se v milionech výtisků po celém světě. I přes fatvu a dlouhá léta skrývání se stal symbolem boje za svobodu slova a literatury, která překonává hranice epoch i režimů.
Proč nás fascinuje zánik bájných říší?
Motiv pádu civilizací a zániku zlatých věků se v umění i populární kultuře vrací stále dokola. Od Tolkienovy Středozemě přes Hry o trůny až po dystopické filmy a seriály – téma mizející slávy a nevyhnutelného rozkladu je univerzální.
Podle výzkumu platformy Goodreads z roku 2021 patří knihy s motivem zániku říší mezi nejčtenější žánry fantasy i historické literatury. Rushdieho dílo je v tomto ohledu výjimečné: nesklouzává k jednoduchému moralizování, ale nabízí komplexní pohled na cykly dějin i lidského života.
Někteří psychologové, například Daniel Kahneman, vysvětlují naši fascinaci tímto tématem potřebou pochopit vlastní konečnost – stejně jako říše i my víme, že naše „zlaté časy“ jednou skončí. Rushdieho příběhy nám umožňují tuto skutečnost přijmout, ale i hledat smysl v tvůrčím činu a solidaritě.
Závěr: Co si odnášíme z Rushdieho bájných říší?
Salman Rushdie svým dílem připomíná, že žádný zlatý věk netrvá věčně – ať už jde o říši, město, rodinu nebo osobní život. Jeho romány nás učí, že krása, moc a sláva jsou pomíjivé, ale slova a příběhy mohou přetrvat. V době globálních krizí je Rushdieho poselství aktuálnější než kdy předtím: musíme nejen chránit hodnoty svobody a tvořivosti, ale i být připraveni na změnu a konec starých jistot.
Rushdieho bájné říše jsou alegorií naší současnosti – ať už žijeme v časech prosperity, nebo v obavách z úpadku. Jeho příběhy nám dávají možnost zamyslet se nad tím, co znamená „zlatý věk“ a jaké hodnoty mají šanci přežít i jeho konec.
