Mynář a jeho spor se státem: Proč žádal 1,9 milionu za stíhání a dostane jen zlomek
Kauza Vratislava Mynáře, někdejšího kancléře prezidenta Miloše Zemana, znovu rozvířila debaty o náhradách škody za trestní stíhání. Mynář po zproštění viny požadoval po státu rekordní odškodné – 1,9 milionu korun. Ministerstvo spravedlnosti mu však přiznalo pouze 472 tisíc. Příběh nejen ilustruje, jak složité je domoci se vysokých odškodnění za stíhání, ale také ukazuje rozdíly v přístupu státu a žadatelů k výpočtu újmy.
V tomto článku se podrobně podíváme na argumenty obou stran, srovnáme situaci s jinými známými případy a vysvětlíme, jaké jsou v Česku reálné šance na vysoké finanční zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání.
Příběh Vratislava Mynáře: Od obvinění po zproštění viny
Vratislav Mynář byl v roce 2021 obviněn z dotačního podvodu v souvislosti s rekonstrukcí penzionu v Osvětimanech. Policie mu kladla za vinu, že v žádosti o dotaci zamlčel některé informace. Trestní stíhání trvalo více než dva roky, během nichž byl Mynář pod veřejným tlakem i mediálním dohledem.
V roce 2023 soud rozhodl, že se žádný trestný čin nestal a Mynáře zprostil viny. Tento verdikt otevřel cestu k tomu, aby Mynář požadoval po státě náhradu škody způsobené trestním stíháním, a to jak v podobě finančních výdajů, tak i nemateriální újmy.
Mynář svůj požadavek vysvětloval tím, že kvůli stíhání utrpěla jeho pověst, byl vystaven stresu a jeho podnikání bylo poškozeno. Výši požadované částky – 1,9 milionu korun – odvodil z kombinace nákladů na právní zastoupení, ušlé mzdy a odhadu nemajetkové újmy.
Jak se počítá náhrada škody za trestní stíhání?
Náhradu škody za nezákonné trestní stíhání upravuje v ČR zákon č. 82/1998 Sb. Ten říká, že osoba zproštěná viny má nárok na náhradu skutečné škody (například nákladů na obhajobu) a na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu.
Ministerstvo spravedlnosti má jasná pravidla, podle kterých takové žádosti posuzuje. Ve většině případů uznává pouze prokazatelné náklady – například doložené účty za právní služby. Výše nemajetkové újmy se obvykle stanovuje paušální částkou za každý měsíc stíhání, která se pohybuje v řádu tisíců korun měsíčně.
V praxi jsou však rozdíly mezi požadavky žadatelů a tím, co stát skutečně přizná. Podle statistik ministerstva spravedlnosti bylo v roce 2022 podáno 1 142 žádostí o odškodnění za trestní stíhání, přičemž průměrná vyplacená částka byla jen 38 000 Kč.
| Případ | Požadovaná částka | Vyplacená částka | Doba stíhání |
|---|---|---|---|
| Vratislav Mynář | 1 900 000 Kč | 472 000 Kč | 2 roky |
| Jiří Kajínek | 5 000 000 Kč | 1 200 000 Kč | 23 let |
| Obyčejný žadatel (průměr 2022) | cca 100 000 Kč | 38 000 Kč | 10 měsíců |
Jak je vidět, stát bývá při přiznávání odškodného výrazně zdrženlivější, než jaké jsou požadavky postižených.
Argumenty Mynáře versus postoj ministerstva
Mynář argumentoval tím, že jeho případ byl výjimečný nejen tím, jak byl medializován, ale i dopadem na jeho osobní život a podnikání. Tvrdil například, že jeho jméno bylo poškozeno v očích veřejnosti, což mu způsobilo obrovskou psychickou újmu, a že musel vynaložit vysoké částky na právníky.
Ministerstvo spravedlnosti uznalo pouze částku 472 tisíc korun. Ta zahrnuje především prokazatelné právní náklady a paušální odškodnění za nemajetkovou újmu. Úřad odmítl uznat řadu nárokovaných položek, například ušlý zisk nebo „poškození dobrého jména“, které podle zákona není standardně finančně kompenzováno.
Podobný přístup je běžný i v jiných kauzách. Ministerstvo zdůrazňuje, že musí rozhodovat v souladu se zákonem a nemůže vyplácet odškodnění na základě subjektivního pocitu újmy. Výjimkou by byla pouze situace, kdy by soud výslovně určil vyšší odškodné, což se v Mynářově případě nestalo.
Odezva veřejnosti a širší význam případu
Kauza vyvolala značný zájem médií i veřejnosti, zejména kvůli Mynářově postavení a výši požadované sumy. Na sociálních sítích se objevily jak kritické reakce, které poukazovaly na „neúměrné nároky“, tak i hlasy volající po větší ochraně práv obviněných.
Podle průzkumu agentury STEM z roku 2023 si 62 % Čechů myslí, že stát by měl být při vyplácení odškodného za nezákonné stíhání štědřejší, pokud se prokáže nevina. Na druhou stranu 48 % respondentů vnímá vysoké požadavky na odškodné jako pokus o „zneužívání systému“.
Případ tedy ukazuje, jak je otázka odškodného kontroverzní. U známých osobností bývá mediální i společenský tlak větší, což může žadatele motivovat k vyšším požadavkům – ty však stát většinou neakceptuje.
Srovnání s dalšími případy v Česku i v zahraničí
Mynář rozhodně není jediný, kdo se soudil se státem o vysoké odškodné. V minulých letech řešil český stát desítky podobných žádostí. Za zmínku stojí například případ bývalého poslance Davida Ratha, který po zproštění viny v jedné z částí kauzy žádal 1,3 milionu korun, ale dostal jen 180 tisíc.
Ve srovnání se zahraničím je český systém poměrně přísný. Například ve Velké Británii byla v roce 2019 vyplacena průměrná částka odškodného za neoprávněné trestní stíhání v přepočtu 150 000 Kč, zatímco ve Spojených státech může jít až o milionové částky – například v případě Anthonyho Graye, který byl v roce 2016 omylem vězněn 9 měsíců, stát vyplatil v přepočtu přes 3 miliony korun.
Zároveň platí, že české soudy jen výjimečně přiznávají odškodné ve výši přesahující 500 tisíc korun, a to pouze v případech extrémně dlouhého, medializovaného nebo jinak závažného stíhání.
Jaké jsou reálné možnosti žadatelů o odškodnění?
Z případu Mynáře i dalších plyne několik důležitých závěrů pro každého, kdo by se ocitl v podobné situaci:
- Je potřeba pečlivě dokládat veškeré náklady, zejména právní služby a ušlý výdělek. - Šance na přiznání vysoké částky za „nemateriální újmu“ jsou nízké bez mimořádných okolností. - Pokud žadatel s výší přiznaného odškodného nesouhlasí, může se obrátit na soud – řízení však bývá zdlouhavé a s nejistým výsledkem. - Průměrná délka vyřízení žádosti o odškodnění v roce 2022 byla 4 měsíce.Podle advokáta Tomáše Sokola by bylo žádoucí, aby stát více zohledňoval individuální okolnosti případu, zejména u výrazně medializovaných kauz. Zatím se však česká praxe drží striktních tabulek a minimálních částek.
Shrnutí: Co ukazuje Mynářův případ o českém systému odškodnění
Případ Vratislava Mynáře znovu ukázal, jak velké jsou rozdíly mezi očekáváním těch, kdo byli zproštěni viny, a ochotou státu platit vysoké odškodné. I když formálně existuje právo na náhradu škody a nemateriální újmy, v praxi stát přiznává jen zlomky požadovaných částek. V roce 2022 byla průměrná vyplacená suma 38 000 Kč, což je v evropském kontextu spíše podprůměr.
Mynářův případ je zároveň varováním pro všechny, kdo by čekali „milionové satisfakce“. Bez jasných důkazů o skutečné a vyčíslitelné škodě stát obvykle vyhoví jen částečně. Debata o spravedlivé výši odškodného za nezákonné stíhání tak jistě bude pokračovat.
