Když s Mikulášem chodí Turek či smrt: Oživení zapomenutého folkloru
Každý rok, když se blíží začátek prosince, začínáme očekávat návštěvu bíle vousatého starce v červeném plášti, který je doprovázen andělem a čertem. Tato tradiční trojice je v České republice a na Slovensku dobře známá každému dítěti. Existují však regiony, kde Mikulášovská výprava vypadá trochu jinak a doprovází ji postavy, které by mnohé z nás mohly překvapit. Jednou z takových je Turek a Smrt, dvě figury, které v mnoha oblastech postupně zmizely z lidových zvyků, ale v některých koutech Čech a Moravy jsou stále živé.
Turek ve službách Mikuláše
Postava Turka je spojena s historickými událostmi, kdy Osmanští Turci ohrožovali evropské země. Turek ve folkloru symbolizuje exotického, někdy až strašidelného cizince, který v mikulášské skupině představuje jakési protiklady - mezi dobrem anděla a zlem čerta. Jeho úloha může být různorodá, od tance a žonglování až po vyděšení dětí, což má za úkol připomenout, že svět není jen černobílý.
Smrt jako poučení
Ještě neobvyklejší a možná i mrazivější je postava Smrti, která se objevuje především v některých moravských vesnicích. Smrt, oblečená v černém s kosou v ruce, přidává mikulášskému průvodu vážnost a připomínku pomíjivosti lidského života. V této roli nejde tolik o strašení, jako spíše o zamyšlení nad životními hodnotami a morálkou, které jsou v dnešní rychlé době často opomíjeny.
Oživení tradice
V posledních letech dochází k znovuoživení těchto starých tradic, kdy obce a folkloristické skupiny chtějí ukázat mladší generaci, jak pestrobarevné a rozmanité mohly mikulášské obchůzky být. Turek a Smrt jsou příklady, jak lidová kultura dokáže uchovat historické události a místní specifika v živé formě, která může být jak zábavná, tak poučná.
Proč tyto tradice nezanikly úplně?
Důvodem, proč tyto postavy přetrvávají v některých oblastech, je jejich silné zakotvení v lokální kultuře a historii. Také je to svědectví o obdivuhodné schopnosti komunit uchovávat si své unikátní tradice přes všechny společenské a historické změny. Příklady z obnovy těchto tradic ukazují, že i v moderní době má smysl pečovat o kulturní dědictví a předávat ho dalším generacím.
Závěr
Ať už v mikulášské skupině potkáte Turka, Smrt, nebo tradiční trojici, je důležité si uvědomit, že každá z těchto postav nese svůj příběh a význam, který přesahuje jejich jednorázové vystoupení jednoho prosincového večera. Oživení zapomenutých postav jako Turek a Smrt nám připomíná, že tradice jsou živoucí částí naší kultury, která stojí za to objevovat a chránit.
